Rok v semináři 1
Kněžský seminář
Síla evangelia. Jsme-li jím naplněni, už se stáváme vysílací stanicí, máme svůj vliv pro záchranu společnosti.
Čím má být náš seminář? Městem, postaveným na hoře. Vysoko, všichni ho mohou vidět. Osvěcující světlo na horách, vysoko, zahrada idealismu, hořčičné zrnko (mající velkou vnitřní sílu), kvas (který prokvasí všechno). Celá arcidiecéze se svým arcipastýřem hledí s blahou nadějí na seminář. Znamená. budoucnost, lepší budoucnost. Jediný dům, ale jak je důležitý. Hořčičné zrnko, kvas. A čím má být každý z nás v našem semináři? Jsme jedinci, ale každý má svůj vliv, ať chce nebo nechce, působí na okolí. Energie růstu, celá budoucnost je v něm (v kvasu) skryta, schopnost všechno pronikat. Vzorem nám mohou být v tom Soluňané; sv. Pavel jim vydává nejlepší svědectví: jak tato malá křesťanská obec od něho přijala slovo Boží a jak ho dále šířila. (Tak pracujte i vy) na staveništi lepší budoucnosti.
Myšlenka, že ze Soluně přišli svatí bratři Cyril a Metoděj, že jsme bohoslovci cyrilometodějské arcidiecéze, a že nástupce sv. Metoděje slaví dnes své jmeniny, dá naší úvaze speciální zabarvení. (50.53)
Představení semináře
Superior, rektor má své pomocníky: P. vicesuperior - kázeň. Také musí všechny znát ve svém oboru. Pro vnitřní oblast (pro foro interno) je spirituál. O tom, co se u něho řekne, nesmí s nikým mluvit, je to jako ve zpovědnici, i když to není ve zpovědi. Sleduje hnutí mysli, vanutí Ducha sv. Co z toho plyne? Otevřít se. On má povinnost sledovat, vy povinnost dát se poznat. Neste břemena jeden druhého! Pro vlastní svědomí je zpovědník, kterého si každý volí libovolně, a potřebuje-li, může si dát prostřednictvím superiora zavolat. I zpovědník pak přejímá zodpovědnost za své penitenty. Aby se všichni dobře poznávali a dobře zpytovali, k tomu jsou duchovní cvičení, denní rozjímání, zpytování, konsiderace, aby nebylo mylného, povrchního svědomí. Nekonají-li představení své povinnosti každý ve svém oboru, stává se seminář neštěstím diecéze, i neštěstím mladých lidí, kteří se svěřili jeho zdem. Proto je vzájemná modlitba a vzájemná důvěra bezpodmínečně nutná! (135.32)
Smysl kněžského stavu
Můj Božský Mistře, jsem si vědom své naprosté nicotnosti a mám začínat nový rok práce mezi kněžským dorostem. Víš, jak lituji svých hříchů, kterými se stávám nehodným být tvým dokonalým nástrojem. Prosím tě, odpusť mi vše a chceš-li, učiň mne svým tlumočníkem u těch, které tolik miluješ! Jsou tvoji a já jsem tvůj! Buď tedy naším! Maria, oroduj, tobě svěřuji duchovní vedení všech! Chci být služebníkem. Duch sv. na tvou přímluvu nedopustí, abychom se stali neštěstím Božího stáda! Sv. Josefe, snoubence, pros, sv. Antoníne! Sv. CM, sv. Aloisi! Všichni svatí a světice Boží!
14. 10. 1936. Pro III.-V. ročník.
Mám na zřeteli Kristova slova: Nikdo nepřijde ke mně, jestliže ho nepřitáhne můj Otec. Proto vás vítám nejen s opravdovou láskou, ale i s velikou úctou a bázní. Jste zvláštním předmětem Boží lásky. Aby vás učinil člověkem, vyvedl vás z nicoty. Nyní vás chce přetvořit. Aby vás učinil knězem, vyvedl vás ze světa. Dám vám nové srdce, vložím do vás nového ducha. (Iz 36, 26) Volání ke sv. kněžství je vaším největším vyznamenáním, největším majetkem, s nímž nutno nakládat tak, jak nakládal člověk, který našel poklad a obchodník, který našel drahocennou perlu. (Mt 13, 44-45)
Uvažte důstojnost vzhledem k Bohu, Církvi, lidem.
Je to rozšířené povolání Ježíše Krista: Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás. (Vzkříšený přemohl smrt, žije tak dále v apoštolech.)
Cíl vzhledem na Boha: Oddělil vás Bůh Izraele od všech národů a připojil k sobě. Jak úzce? Kdo poslouchá vás, poslouchá mne. (Lk 10, 16) Proč? Jeho zájmy učinit svými, žít pro ně, hájit, šířit jeho království. Ale ty, Boží muži! Vlastnictví. (1 Tim 6, 11) Majetkem Nejsvětější trojice - muž Otce, Syna, svatého Ducha.
Vzhledem k Církvi. Církev je nevěsta Kristova, kněz ochráncem této nevěsty. Bdí nad její krásou, aby byla vždy hodna svého nebeského ženicha. Ona je válečné vojsko, seřazený šik. Kdo je kněz? Ona je loď... Je mystické tělo, křesťané jsou údy, kněz ušlechtilý úd. První z Kristových údů, oko, srdce.
Ve vztahu k lidem. Je Kristovým spolupracovníkem na velkém díle vykoupení. Kněží - zachránci světa. (Sv. Jeroným) Nástroj jeho milosti, jím chce Kristus uskutečňovat plány svého milosrdenství. Učinil mi veliké věci. Šlapat po světských radovánkách a v objetí kříže všechny překážky překonat. (133.1)
Na začátku akademického roku
Milovaní bratři, vítám vás do semináře.
Proč jste sem přišli? Abyste se vychovávali na kněze. Radostný pohled. Tolik naděje, tolik mladické víry - a vyzkoušené lásky. O prázdninách se zkoušela, a jistě ohněm zkoušek vytříbila a hnala vás zpět do semináře! Caritas Christi urget nos (láska Kristova nás pudí). Co vás sem vede, pánové? Láska k Bohu a k obrazu Božímu v člověku, k nesmrtelné duši. Silnější než smrt je láska, neleká se překážek, mládne utrpením, znovu se rodí.
Být knězem = pomoci zachraňovat lásce Boží.
S velikou důvěrou v Boha začneme tento rok. Rok v semináři je doba nesmírně důležitá a zodpovědná. Důležitá. Proto začínáme po dobré rozvaze; je třeba se zamyslet, usebrat, pro- zpytovat své prázdniny, využít zkušeností k sebepoznání, odstranit chyby. Co chci? Co musím učinit, mám-li cíle dosáhnout?
Užitek z této dvoudenní rekolekce má spočívat ne v tom, že obdržím od Boha četná osvícení, že budu naplněn útěchou. Hlavní cíl je jedině v tom, že můj život se stane lepším, v ctnosti více pokročím, ve svých vztazích lépe poznám vůli Boží a ji naplním.
Je-li toto cílem naší samoty, pak musím do ní vstoupit se smýšlením a úmyslem, že se tím zcela zlepším, sám sebe se zřeknu a odevzdám se úplně Boží vůli. Toto ať je naším cílem! Tomuto cíli, který jsme zahlédli na prahu, musíme v tomto posvátném čase věnovat všechny své síly.
Tuto rekolekci máme začínat¨s plným přesvědčením, že ji velmi potřebujeme, že na ní mnoho závisí, že tedy podnikáme naprosto důležitou věc; začít ji s pokornou nedůvěrou ve vlastní síly. To nás učiní přinejmenším Bohu milými, rozmnoží v bohaté míře pomoc shůry; máme ji započít čilým, na Boha pozorným a jemu zcela oddaným srdcem a s pevným rozhodnutím vůbec nic mu neodepřít, neklást jeho milosti žádné překážky, velkomyslně všechno obětovat a vše činit (varovat se), co Bůh po nás žádá, abychom konali nebo čeho se vystříhali; v plné důvěře a v naději na nekonečnou dobrotu Boha Stvořitele, neboť on chce naše posvěcení. To je vůle Boží, vaše posvěcení, (úvodem) (32. 209)
Jeho pojetí výchovy bohoslovců
V první řadě můžeme poukázat, že vedl bohoslovce k poznání, zda jsou vůbec ke kněžském stavu povoláni. Zachoval se cyklostylovaný výklad bodů v českém a německém znění, které si měl každý před svatostánkem čestně uvážit, totiž zda má pravý úmysl. Dobrovolně? Z jakých pohnutek přišel, z čestných?
Solidní zbožnost. Správný vztah k Bohu, k svému tvůrci, Pánu, cíli. Svatá věda, studium teologie. Z celého srdce? Omnia uni (všechno jednomu). Nadpřirozený názor na kněžské povolání, život z víry. Ústní a rozjímavá modlitba. Soukromé adorace, breviář, žalmy, růženec.
Čistota, vyzkoušená životem. Nadpřirozený názor na pohlavní pud a jeho úkol. Ve službě obětující se lásky. Negativní stránka: Ovládám pohlavní pud? Varuji se příležitostí? Pozitivní stránka: Tuto energii vezmu do služby lásky k Bohu a bližnímu. Duch sebeoběti. Stojím-li ve službě Boží, je on se mnou, posiluje mě. Je odvaha slučitelná s malomyslností? Pokorný se nedá zlomit neúspěchem. Mám dnes oprávněnou naději, že budu moci zachovat celibát?
Dostatečné vědomosti. Jsem svědomitý, prozíravý s modlitbou na rtech? Příčiny neúspěchu? Nedostatek nadání, pohodlnost, nečinnost, nemám zájem? (136. 40)
O poslání kněze PŠ rád promlouval při primicích (ke konci knihy).
Můj Bože, začínám úvodní promluvy v tomto roce 1935-1936. Budou se většinou vztahovat k Duchu sv. Prosím tě o požehnání na přímluvu Panny Marie a sv. Josefa.
Vzývání Ducha Sv.
Votivní formulář „O milost Ducha svatého".
Zná vás, vidí na dno, proniká, vyčerpává. Duch Boží všechno proniká, i hlubiny Boží. „Kdo jsou Boží neví nikdo než Duch Boží." Zná každého z nás: vlohy, nedostatky, může tedy působit na naši vůli, abychom vlohy rozvíjeli, zlé sklony oslabovali. Může nám otevřít naše vlastní nitro. Říká kdesi Forster, že známe kdejakou řeku v temné Africe, ale území vlastního nitra je nám terra ignota (neznámá země). To je první, nač máme myslet při slovech orace: Bože, před nímž je každé srdce otevřeno, jemuž všechno chtění je slyšitelné... Vychovatelé hledají leckdy dlouho nějakou skrytou vadu v člověku, která je jako kámen na prameni. Ten člověk se nemůže rozvinout. Sám neví proč. Je mnoho tajemství, temných zákoutí, člověk se může neznát, žít nakřivo, ukrývat v sobě sopku, která začne chrlit, až přijde do žhavého prostředí. (Velmi doporučuji Forstrovu knihu „Jak žít", musíme využít všech přirozených prostředků k sebepoznání, ale bez světla Ducha sv. se nepoznáme. Duch Boží všechno proniká.)
Očisť vlitím Ducha svatého myšlenky našeho srdce. On nám má dát sílu, abychom zlé v sobě přemáhali, vzdalovali ho, a tak mohli čistým srdcem Boha vidět. My nejsme s to, abychom chtěli dobré, měli dobrou vůli. I k tomuto nám musí Duch sv. pomáhat a my musíme pracovat s ním, abychom se vychovali k pohotovosti k dobrému. „Do zlovolné mysli nevstoupí moudrost a nebude přebývat v těle, oddaném hříchu." To spolu souvisí: čistota srdce a pravá moudrost, studium teologie. Naše myšlenky nesmějí být světské, tělesné, musíme je pozvednout do nadpřirozené atmosféry, udržovat svou fantazii čistou. Očisť působením Ducha sv. naše myšlenky. K čemu? Abychom si zasloužili tebe dokonale milovat a důstojně chválit. Co to je dokonale milovat? Z celého srdce, celou duší, z celé mysli. Dokonale chválit, tj. vnitřně, nejen prázdnými slovy. Celý člověk má Boha velebit, tak j ako j e to j eho vlastním úkolem. Člověk je stvořen k tomu, aby Boha, svého Pána, chválil a jemu sloužil (ctil ho). Abychom však mohli Boha milovat z celého srdce, musíme Boha jasně poznávat. A toto jasné poznání - pokud je na zemi možné - opět nám může dát Duch sv. Duch Boží proniká všechno, i hlubiny Boží. Může nám odhalit hlubiny pravdy. Bůh je Pán věd (Deus scientiarum Dominus). Proto naše prosba na začátku studijního roku by mohla být taková: Noverim te, noveris me! (Ať poznám tebe a ty ať poznáš mne!)
Secr. prosí, aby naše oběť do té míry očistila naše srdce, aby bylo důstojným příbytkem Ducha sv., jeho dílnou.
Poste, prosí, aby srdce jednou očištěné bylo uchráněno velkých pokušení, jimž by mohlo podlehnout. (134. 1)
Z jakých pohnutek?
1. Matka synů Zebedeových přistoupila a klaněla se. (Mt 20, 20-23) Cítí, že jde o cosi divného, nevhodného, výlučného, neodvažuje se předložit svou prosbu ihned a otevřeně. Mohl bys pro nás něco udělat? Jen všeobecně. Představuje si Kristovo království jako pozemskou říši a žádá, aby se v ní dostalo právě jejím synům (Jakub a Jan) předních míst.
Kněžská matka, klečící u nohou Spasitelových. Touží, aby se syn stal knězem, raduje se, když je syn už v semináři, když se blíží k oltáři. Což myslí-li při tom více na čest (svou, své rodiny) nebo na jakýsi blahobyt, spojený s kněžským stavem? Lze zde myslet i na jiné příbuzné kněze, kteří pozemským smýšlením a snažením připravují příbuzného kněze o autoritu. -1 bohoslovec může mít o prázdninách těžký kříž, vidí-li u svých blízkých jenom to pozemské smýšlení a musí se stále bát, aby měl sám jistotu, že bere sv. kněžství z nejryzejších pohnutek. Zachovává takt, nehádá se zbytečně, ale snaží se bedlivě, aby nepovoloval a zachoval si mravní nezávislost, dobrotu a aby se nedal odvrátit nepochopením (lidí) od sv. kněžství. (Lidí, kteří chtějí, aby je potom podporoval.)
2.Salomé prosila s vědomím a souhlasem svých synů. - To už by bylo horší, kdyby syn sám neměl při volbě povolání úplně čistý úmysl a dal se vést ke kněžství a pak ovšem důsledně i v kněžství zištností nebo ctižádostí.
Volit stav duchovní jen z pozemských pohnutek patří k nej- větším hříchům. Kdo by se takto provinil, tomu nezbývá než vzbuzovat často pravý úmysl podle rady: Nejsi-li povolán, přičiň se, abys povolán byl. Nebezpečí, že by se nám přimě- šoval k upřímnému úmyslu nějaký vedlejší, pozemský, je třeba se varovat častějším vnitřním protestem proti takovým možnostem. „Pane, ty víš, že hledám jen tvou čest a slávu, spásu duše své a spásu duší jiných. Očisti mé úmysly!"
3.Svatou ctižádost, touhu! Být Pánu Ježíši stále podobnější, pokračovat stále ve ctnosti, co nejvíce pracovat pro Krista, pro jeho Církev. To Kristus Pán nám nezakazuje, naopak si toho velice přeje.
Nejlepším prostředkem proti ctižádosti je naplnit srdce touhou po pravé cti, po duchovním pokroku a po hojné apoštolské práci. Nechtějme náležet k těm, kteří se spokojují s tím, co je absolutně potřebné a v každém větším úsilí vidí výstřednost, přehánění. Následujme hlasu milosti, která nás pobízí k větší dokonalosti a dávejme si otázku: v čem bych mohl více pracovat pro spásu duší? Co po mně žádá Pán, jaký je to kalich, pro mne určený? (69. 6)
Volba stavu
Pane Ježíši, pomoz! Maria Panno přemocná. Sv. anděle strážný a hlavně všichni svatí kněží! Ave!
Povolání. Rodiče se mohou modlit, nutit nesmějí. Zásada naprosté volnosti. Bůh volá. Pravidelně nežádá absolutně, bezvýhradně, abychom stav volili. Ponechává volnost, řídí okolnosti, ale konečné rozhodnutí nechá naší svobodné vůli. Kdyby tedy někdo z dobrých pohnutek volil stav méně dokonalý, než by dle svých schopností a snad i náklonností mohl, když tedy volí stav méně dokonalý ale dobrý, nebo aspoň indiferentní, nelze to označit jako volbu povolání proti vůli Boží, nebo pochybené povolání. Jen tehdy, kdyby Bůh jasně a důrazně dal svou vůli najevo. Svou vůli absolutní.
Cítí-li se někdo niterně puzen ke kněžskému stavu a věří, že je pozýván od Boha, přece nehřeší, když se rozhoduje proti své náklonnosti - k jinému povolání. Dal-li by se ovšem vést k tomuto jednání pohnutkami nízkými, nemravnými, nečistými, pak ovšem chybuje a v tom případě může mít odmítnutí milostiplného zvaní do stavu kněžského nepříznivé následky v celém jeho životě časném i věčném. Jsou-li však pohnutky dobré, šlechetné, nemá vinu. Proto nutno být velmi opatrný na slova: jednáš proti vůli Boží, že nechceš být knězem.
V jednotlivých případech mluvívá Bůh někdy výrazně. V celku má ovšem každý tím radostnější naději na věčnou spásu a tím na větší plnost věčné blaženosti, čím ochotněji poslouchá nejen přikázání, nýbrž i rady a zvaní Boží k životu dokonalejšímu.
Volba povolání proti Boží vůli by byla pouze tehdy,
když by byl stav volen z pohnutek nečestných, kdyby v kněžském stavu hledal pohodlí, blahobyt, důstojnost. Ne Bůh a duše, ale vlastní prospěch.
2. kdyby někdo viděl jasně, že jeho síly nestačí k tomu úkolu, který na sebe bere, že nemá dost mravní síly a že jistě podle dlouholetých zkušeností podlehne pod břemenem, které je zjevně nad jeho síly. To by byla pak opovážlivost a vydávání se v nebezpečí ztráty věčné spásy. Zahrávání si s peklem. Tu nutno být ovšem velmi opatrný, aby člověk neupadl v úzkostlivou beznadějnost, ale také, aby mu zlý duch nezavíral oči. A já se ničeho nebojím, jsem schopen! S Boží pomocí!
Povinné vědomosti. Navenek by stačila kladná známka v indexu. Ale uvnitř musí každý sám posoudit, zda je dostatečně vzdělán. I v duchovní správě musí častěji sáhnout po některé knize.
Je možné, že někdo přišel ne zcela dobrovolně. Ale našel-li půdu, do níž vrostl, zapustil-li kořeny a pracuje-li poctivě, očišťuje stále pohnutky. Jistě je také stále spokojenější, cítí se doma. Ale kdyby někdo ještě ve 3. ročníku cítil, že to nejde, jsem stále na jednom místě, ať vyvodí důsledky. Napne všechny síly, nebo odejde poctivě do jiného povolání. Rodiče mu nemohou nijak zabránit, musí být statečný. Raději zemřít hladem, než být špatným knězem. Radost máme vnášet do života - bez radosti, nadšení, aktivity - to by byly hlavy sklopené. Máme oživovat, a my bychom byli v hrobě? Oheň jsem přišel vhodit na zem - chladné mrtvoly? Buď, anebo. Bůh neopustí, požehná, i kdyby rodiče zlořečili. Více sluší poslouchat Boha než lidi. (28. 95)
Je v nebi smutno, nebo plno radosti? Jak tedy vysvětlíte smutné oči bohoslovcovy? (99)
Konsiderace 1. ročníku
Postoj představených semináře k vám není oficiální. Jsou to vaši pomocníci na cestě ke sv. kněžství, rádcové. Sebevýchova. Tím méně je takový postoj můj, když nejsem vaším spirituálem ( zastupoval Dr. Cinka). Proto považujte za bratrské tyto přátelské rady na počátku důležité seminární výchovy. Considerare - rozumem uvažovat. Převládá stránka rozumová, u rozjímání i city. Navážu své pokyny na jednu větu, kterou jsem četl napsánu na zdi velikými literami ve Zlíně. Odklad je zloděj! (času)
1. Neodkiádejte se svým stoprocentním vstupem! Nevejít sem nohama a srdcem zůstat venku! (Čep - Zeměžluč.) Mít odvahu se rozloučit. To je podmínka plavby! Spálit za sebou mosty. Říci: Budu to zkoušet - je málo. Nezakusí, kdo se ne- prokouše až ke kořenu. Kdo zůstane na povrchu, nepozná bohoslovecký život vůbec, protože není bohoslovcem. Nosí kleriku a kolář, srdce bloudí po promenádách, uši poslouchají, ale srdce se to nedotýká; je to samé bloudění! Prakticky to znamená nechat zbytečné korespondence. Být architektem, který chce stavět. Hledá vhodný materiál. Vybírá jen to, čeho je ke stavbě potřeba. Neudržovat korespondenci skutečnou ani myšlenkovou s lidmi a věcmi, které od povolání odvádějí. Znáte pohádku o obru, kterého nemohli spoutat provazy, vždy je přetrhal; pak vzali ostré niti, které se zařezávaly do svalů a ty neroztrhal. Velmi nebezpečná jsou taková jemná pouta, která jako pouta nevypadají, ale mohou časem zardousit povolání! (fotky) Přetrhat vše, co váže. Je třeba jít na poušť, kde mluvívá Duch svatý. Jestli se na tu poušť, do samoty nedostanu, nezaslechnu toho Ducha, rok poplyne za rokem a já budu pořád mimo seminář! Odklad je zloděj!
2. Neodkládat se stoprocentním obrácením. Dát se poznat a dát se vést. Spirituál je člověk, který se věnuje cele vnitřnímu životu bohoslovců. Je třeba mu srdce otevřít. A kdyby to bylo nemožné, najít druhého kněze, zpovědníka; ale nebýt k sobě příliš shovívavý. Říci si: mám být poslán jako kněz, abych léčil lidská nitra, budou muset mít ke mně důvěru, třeba budu mít mnoho chyb; já obětuji naprostou důvěru k spirituálovi a zpovědníkovi na ten úmysl, aby věřící měli kdysi plnou důvěru ke mně! Nyní praví Hospodin: Obraťte se ke mně celým svým srdcem, s postem, nářkem a pláčem! Roztrhněte svá srdce ... obraťte se k Hospodinu, svému Bohu, neboť je dobrotivý a milosrdný, shovívavý a plný lásky. (Je takový) i ve svém služebníku, knězi. Roztrhněte a vysypte svá srdce. Odhalte kořeny svého duchovního růstu, řekněte, nebo napište dějiny své duše! (Zmrzačené duše) Scindite corda vestra. Je to podmínka vašeho zdravého vývoje, podmínka vašeho štěstí. Odklad je zloděj! Jsou nebezpečné hříšné návyky, které se dají vyléčit jenom touto upřímností a pak vedením, pevným vedením jednoho a téhož zpovědníka. - Sanatorium Koutného. Ležel tam člověk, který nechtěl být nemocen. Stále tvrdil, že je zdráv. Nikdy se nedal prohlédnout lékařem, nikdy v životě. Poslouchal babské tlachy, když ulehl, protože už nemohl chodit, poznal lékař: pozdě! Nejstrašnější slovo v životě! Nemocnice. Tam setřásl stupně teploměru, aby nebylo vidět, že má vysokou horečku, tak mátl lékaře, klamal je. Koho klamal? Umřel. To je obraz bohoslovce, který by chtěl kličkovat na cestě za sv. cílem, který by se neukázal, jak skutečně je, aby mohla být zkušeným lékařem stanovena diagnóza, aby mohl být veden. Nevykládáme každému svá vnitřní tajemství, neodhalujeme své boláky a rány na náměstích, ale nemáme tajemství před lékařem, nechceme-li oklamat sami sebe. Neodkládejte! Odklad je zloděj. A až přijde P. spirituál: scindite corda vestra! Litovat nebudete! Jinak byste mohli růst nakřivo, mnoho energie vyplýtvat zbytečně, jít velikými kroky, ale mimo cestu!
3. Neodkládejte se vstáváním ráno: okamžitým, mužným. První oběť: hilarem datorem! (radostného dárce miluje Bůh) Jaký je to muž, když se nedovede rozloučit s lůžkem, když volá povinnost. Tehdy začínáme být muži (a přestáváme být dětmi), když pochopíme slovo povinnost a když se dáme určovat povinností, nikoli jako dítě náladami, chutí a nechutí! Slýcháváte zpěv vojáků asi o tři čtvrti na šest ráno? Chce-li se dobývat svět, musí se obětovat mnoho. A my chceme dobývat Bohu víc, získávat mu srdce. To je daleko nesnadnější, vyžaduje více osobních obětí! Neříkejte si, však já ještě přijdu včas. Odklad je zloděj času, klidu, vítězství. Jak to může těšit člověka, začíná-li den porážkou? Kdo dobře začal, nemusí ještě dobře skončit, aleJcdo špatně začíná, skončí ten dobře? Kéž se vám nezdá maličkostí tato ranní dochvilnost; možná že právě na ní vybudujete štěstí svého povolání. Leckdy visí to štěstí právě na takové maličkosti. Kterýsi zkušený kněz měl promluvu k novokně- žím a pravil, že nejdůležitějším činitelem a zachráncem jejich kněžského ideálu bude budíček! Budou-li přesně vstávat, budou mít kdy, aby si vykonali rozjímání, budou-li rozjímat, neztratí ideál!
4. S poctivou snahou naučit se rozjímat - rozebírat svaté pravdy, jako rozebíráme událost, obraz: vyvozujíce poučení pro život. Čemu se mohu naučit? Co bych měl já konat? Co jsem konal dosud? Jak budu jednat ode dneška? Nedaří-li se vám, ptejte se P. spirituála, zpovědníka, raďte se, hledejte vhodné pomůcky a hlavně se modlete střelnými modlitbami k Duchu svatému - a třeba právě ten desátek vždy na ten úmysl, abych dobře rozjímal. Kdo se naučí rozjímat, naučí se žít. Bude se stále lépe poznávat, může se stále lépe vychovávat. Nezklame! Sebe ani Církev! Kdo váhá, mešká, odkládá, ten se činí neschopným! Ne že by byl skutečně neschopným, ale činí se jím - právě tím odkladem! Však mám ještě 5 let! Nic nemáš, jedinou vteřinu! Tu musíš využít. Minulost prchla, budoucnost není v tvých rukou, jen chvilka té přítomnosti! Ne- odkládej, odklad je zloděj přítomnosti! Času! Vědění, umění žít!
5. S poctivou zpovědí, partikulárním zpytováním svědomí.
Čtyři věci si navyknete udávat. Naposledy jsem byl před
týdnem. Dopustil jsem se... Umínil si: vždy jednu věc. Která se vám, nebo zpovědníku zdá pro vás nyní nejdůležitější. Mohlo by to být - nemáte-li potíže s dobrovolnými těžkými poklesky - např. takové vstávání, dochvilnost, poctivé mlčení, studium atd. Bylo to lepší? Umiňuji si to znovu. Nebo toto... Tak dáte sami přehled své systematické sebevýchovy: zpovědník povzbudí. Tomu se říká partikulární zpytování svědomí. Jedna věc, která je pro mě akutní. Na to si pak vzpomínám denně v poledne před Anděl Páně a večer po obecném zpytování svědomí. Neodkládejte! Míváte ještě ty 4 minuty. „Já jsem to vždycky prospal!" - A bylo to zajímavé. Ten pán neznal sám sebe. Považoval se za dobrého, ale věřící se ho báli, nebyl duchovní. Myslel, že se mu křivdí, liberálové ho vychvalovali. Neznal se! Prospal zpytování svědomí v semináři, nenaučil se zpytovat v životě. Odkládal vlomit se do toho zavčas, prospal život! Oči se mu snad otevřou, až bude pozdě! Opět to nejstrašnější slovo v životě.
6. S opravdovým přátelstvím s Pánem Ježíšem v Nejsvětější svátosti. Máme-li rádi rodiče, jdeme domů rádi. Jak asi rád se vracíval sv. Josef do nazaretského domku? Choďte po obědě, svačině, častěji, třeba na chvilku. Nemůžeme být stále v kapli - mějte však stále na zřeteli, že žijeme pod jednou střechou se svým nejlepším přítelem: in conspectu Altissimi. Ambula co- ram me et esto perfectus! (Choď přede mnou a buď dokonalý!) Perfectus - nejen facere - perficere - nejen konat, dokonat, nejen začat, vytrvat! Bez něho to nepůjde. A tuje podmínkou ten stoprocentní začátek! Odtržení se, rozloučení dokonalé, upřímné otevření srdce, svědomité konání povinností!
7. A ještě jeden odklad. Viděli jste už ďábla? Jájsem se s ním setkal častěji. Dvakrát měl podobu kněze! Žlutý, se svíčkou v ruce, oči mu svítily, utíkal před zpovědnicí. Jednou chodil po chodbě starého semináře a vykládal bohoslovcovi: neber to tak vážně. Volnější život se dá spojit... já pracuji hodně a mám celibát. - Odešel, vystoupil, je z něho poctivý manžel. Co bude z toho kněze, se ukáže. Co kdyby měl podobu bohoslovce? A stavěl se jako přítel? A našeptával vám: neber to tak vážně, co se ti v kapli říká? Co uděláte? Utéci před svatostánek, vyhnout se. In fuga salus! Odklad je zloděj -ideálu! . (60.21)